Ostraka a zlí lidé v demokratické společnosti

čtvrtek 24. červen 2010 00:59

Proběhly volby a nyní se jedná o koalicích i dalším politickém uspořádání. Ovšem všechno se děje na pozadí vzepětí občanské společnosti. Všimněme si, komu současný výsledek vadí: vadí hlavně těm, kteří odedávna občanskou společností pohrdají, počínaje Václavem Klausem a Jiřím Paroubkem konče. Avšak všimněme si ještě něčeho jiného.

Jedním z klišé stávajícím se stále klišším je, že 'každý národ má vládu, kterou si zaslouží' čili že politici představují průměr lidské společnosti. Avšak toto tvrzení je hrubě zavádějící: odedávna totiž platí, že politika láká zlé lidi čili lidi bytostně podprůměrné co do jejich charakteru či osobnosti, přičemž po intelektuální stránce mohou případně i vynikat. Vyjádřeno jinak, mezi těmi, kteří vládnou, je jistě hodně vychytralých či prohnaných, schopných vytěžit ze své role a funkce ve společnosti, kdežto co se jejich čestnosti či schopnosti hrát fair play týče, jsou na tom hodně mizerně a představují až na vzácné výjimky vesměs lidskou spodinu. Prostě takové špatné lidi politika bezmezně přitahuje. Postřeh toho rázu známe již z Bible, Platon i Aristotelés systematicky poukazovali na zkaženosti politiků a v tomto duchu uvažovali po nich též mnozí jiní. Když se pak čestný člověk přece jen politikem stane, buď v ostatních politicích záhy probudí averzi a je vyhozen z kola ven, anebo se zařadí a zlý člověk se z něj poměrně rychle stane. Jde o to, že zlí lidé mají zkrátka obvykle v politice navrch.

Uvedená výhrada se asi týká každé lidské společnosti a ta naše je na tom díky komunistické devastaci ještě bídněji, poněvadž obranné prostředky postrádá. Postrádá je hlavně díky tomu, že kdesi v hloubce lidského srdce dlí instinktivní touha po 'božném' panovníkovi či spasiteli a že pokud tato touha není korigována racionální úvahou, převládne, přičemž když se pak najde někdo, kdo je odhodlán vládnout pevnou rukou a slibuje ráj na zemi, jsou šťastní i navzdory tomu, že je jejich mesiáš se svými přisluhovači zbavuje všech práv i statků. Totéž platí i o společnosti naší, když z nepopulárních osobností se stávají osobnosti populární jen díky tomu, že se ocitnou na Hradě: 'Je to přece náš president!' Presidentem do značné míry populárním či aspoň ctěným byl koneckonců i Husák, Gottwald či Hácha.

          Řecký vynález demokracie je úžasný nikoliv v tom, že by snad demokracie byla schopna vybrat ve společnosti ty nejlepší ze svého středu. Ona platónská představa o vlivu filosofů na politiku zůstane navždy v říši snů. Jde o něco daleko skromnějšího: poskytuje totiž šanci těch opravdu zlých se zbavit, přičemž když se podaří ji na určitou dobu zavést, začne se úroveň blížit průměru: průměru ovšem nemůže dosáhnout nikdy. Pouze se k němu v nejšťastnějším případě asymptoticky blíží.

Nedělejme si tudíž iluze o tom, že nám budou vládnout nejlepší z nás! Buďme vděčni za to, že vystrnadíme ty nejhorší a že nám budou vládnout alespoň průměrní! Průměrný člověk je při vší bídě stále lepší než obyčejný politik a politik se mu začne trochu podobat pouze v demokracii: demokracie je šťastné uspořádání společnosti díky tomu, že jí vládnou průměrní lidé; v tom tkví její půvab. Ostatně to, že demokracie vůbec funguje a že dokonce funguje v mnoha zemích, je důkazem toho, že politik je přirozeně v průměru horší než průměrný občan dané společnosti.

Není jistě náhodou to, že v Aténách byla integrální součástí demokracie 'ostraka': 'ostraka' znamená doslova 'střep' a v politice pak znamenala to, že každý občan měl možnost jednou za rok napsat na něj jméno toho nejhoršího politika a že politik byl potud, pokud získal nejvíce takových odsudků, vyobcován. Proslulým příkladem uvedeného vyhnání byl Themistoklés navzdory tomu, že Aténám vyhrál válku nad Peršany a poskytl jim tak prostor k onomu úžasnému rozkvětu. Vyjádřeno jinak: klíčovým a blahodárným pro demokracii je možnost pravit 'vyhoďme ho z kola ven'. Jen ta společnost, která se tímto principem řídí, je s to demokracii vskutku zavést.

Pokusme se vzít si z těchto závěrů poučení! Ukazuje se, že společnost již dozrála a pochopila svou šanci vzít demokracii do svých rukou: do politiky lze zasáhnout například kroužkováním, které vyneslo do sněmovny ty, kteří se do politiky tak dravě nedrali čili byli přece jen lepšími lidmi než ti, kteří s kandidátkami čachrovali a protlačili sebe samé na špičku. Avšak řada těch horších ve sněmovně opět je. Jde o to, že k vypuzení oněch zlých lidí by bylo třeba, aby se veřejnost dohodla na celé řadě jiných, které by kroužkováním podpořili.

Nabízí se vtělit ryzí ostraku přímo do volebního zákona; provedení by při tom bylo velice snadné: stačilo by dát možnost křížkování s tím, že křížkované osoby by v kandidátce klesly na poslední místo. Takto bychom se oněch zlých poměrně rychle zbavili a ti ostatní by ze strachu před takovým pádem raději přestali páchat alespoň ty nejhorší věci. V Irsku to mají zavedené a společnosti to zatraceně prospívá.

Dosáhneme pak snad toho, že nám budou vládnout celkem průměrní jedinci. Buďme za to vděčni! Pokud ovšem nebudeme ve střehu, budou nám vládnout zlí lidé.

Jan Payne

Luboš VydraS atentátem na pana prezidenta se mýlíte18:042.10.2012 18:04:13
Arnošt BednářOstraka v NDOP16:2122.3.2012 16:21:39
Jaroslav GSouhlasím11:5726.6.2010 11:57:43
vlk čabrakovýTo- JP16:5824.6.2010 16:58:25
musostopulosjen drobna poznamka k uvodu10:3824.6.2010 10:38:08
MilanO volebním systému09:3924.6.2010 9:39:59
JiraakJAPe..08:1224.6.2010 8:12:51
la.mi(Michaela)Budme radi07:1624.6.2010 7:16:30
JAPTohle je velmi podivná šablona.01:3724.6.2010 1:37:50

Počet příspěvků: 14, poslední 2.10.2012 18:04:13 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.

Jan Payne

Jan Payne

etika a politická i obecná filosofie

Jsem neurolog a filosof; filosofii jsem studoval před r. 1989 na bytových seminářích a po r. 1989 na FF i na ETF a na ETF jsem také habilitoval. Profesionálně se zabývám bioetikou coby univerzitní pedagog na 1. LF UK. Publikoval jsem řadu článků i knih: hlavními jsou

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy